Sparta na začátku sezóny a Slavia na startu jara. Andrea Stramaccioni a Jindřich Trpišovský. Připadá vám, že ti dva toho mají jen pramálo společného? Něco přece. Svá angažmá v nejslavnějších českých klubech rozjeli dost podobně. Proč je tedy atmosféra tak rozdílná?

Andrea Stramaccioni, dnes už bývalý trenér pražské Sparty, a Jindřich Trpišovský, současný kouč pražské Slavie, jsou rozdílné trenérské osobnosti na první pohled.

Italský elegán a mistr tiskových konferencí preferoval i v české lize nejčastěji padnoucí oblek, zato Trpišovskému vyhovuje daleko víc sportovní oblečení s nezbytnou kšiltovkou, díky které (a jeho herní filozofii) si vysloužil přezdívku „český Jürgen Klopp“.

Vstup do angažmá v nejslavnějších českých klubech ale mají až překvapivě podobný. Velké cíle, velké plány i velká slova na úvod. Následované řekněme nic moc výsledky. Možná jste si té zajímavé statistiky na sociálních sítích také všimli.

Prvních šest zápasů Sparty v lize na podzim? Tři vítězství, dvě remízy, jedna porážka.

Prvních šest mačů Slavie pod Trpišovským na jaře? Tři vítězství, jedna remíza, dvě porážky.

Trpišovský tedy odstartoval hůř než Ital ve Spartě!

Proč je atmosféra tak moc jiná?

Pozoruhodné je, že zatímco kolem Sparty už byla po této sérii na začátku září doslova pekelná atmosféra a protestující kotelníci přišli o jediný gól Tomáše Rosického po návratu do Čech, okolo Slavie je až nečekaný klid.

Čemu to přičíst? Jsou jen slávisté trpělivější a sparťani pruďasové? Tak černobílé to asi nebude.

Sparta (stejně jako všichni ostatní) začala okamžitě nabírat ztrátu na suverénní Plzeň. Slavii rozhodně pomáhá, že i přes jarní klopýtání se její výchozí postavení nijak zvlášť nehorší a drží stále druhé místo. Nejbližší pronásledovatelé Liberec, Olomouc a už vůbec Sparta, nezáří.

Co se týká útoku na titul, s tím kvůli bodovému příkopu, který mezi sebou a ostatními na podzim vykopala Plzeň, nemohl počítat vůbec nikdo. I když po ztrátách ligového lídra by snad ani ten nebyl nereálný.

Taky je fakt, že Slavia i přes šokující porážky v Jihlavě nebo naposledy doma se Zlínem nepředvedla ani jednou pro fanoušky tak trýznivé představení jako Sparta v létě v Brně. Stramaccioniho squadra navíc v nejkratší možné lhůtě vyfičela po dvou porážkách z Evropské ligy. To Slavia postoupila na jaře do semifinále MOL Cupu.

Zbytečné by bylo zastírat ještě jeden důležitý fakt. Stramaccioni i velká část jeho svěřenců pro podstatnou část fanoušků byli (a jsou) „cizáci“. O nějaké trpělivosti nemohla být řeč. Naopak se po štědře honorovaných (ne)posilách každý rád svezl.

„Národnostní problémy“ by Slavii hrozit neměly. I přesun pozornosti z poněkud vyčpělých hráčů za zenitem, kteří do Slavie chodili v létě, na mladší české hráče s perspektivou je bezpečnější strategie. V případě, že se něco nepovede, se bude všechno obhajovat mnohem snáze než do té doby nevídaně drahé posily, které si do Sparty přivedl Stramaccioni.

Jinak ale přestavba kádru k Trpišovského obrazu také docela bolí. Občas to vypadá, že vlastně kráčí po podobné stezce jako Ital v létě ve Spartě. Z fotbalistů, které ve spolupráci se sportovním ředitelem Janem Nezmarem v zimě do Edenu přivedl, se ihned etabloval jen brankář Ondřej Kolář. I když i ten má u fanoušků vroubek za pokažené derby.

Nasazování Ondřeje Kúdely a Lukáše Pokorného na úkor oblíbenců Simona Deliho či Michela Ngadeua ale už nyní dělá mezi fanoušky zlou krev.

Jak Trpišovský dopadne?

Takže suma sumárum? Hrozí po obdobném startu do angažmá i Trpišovskému stejný konec, jaký potkal Stramaccioniho? Rozhodně nikoliv nezbytně.

Předně, dělat účty po šesti kolech by byl nebetyčný nesmysl. I když na podzim v případě Sparty k tomu leckdo neměl daleko a s trochou nadsázky se dá říct, že vlastně možná i měl pravdu.

Ale trpělivost a důvěra v cestu, po které se zodpovědní vydali, je zkrátka naprosto nutná, pokud se má něco opravdu změnit a klub se hnout z místa.

A pak má Trpišovský ještě jedno plus. Zatímco u Sparty v době Stramaccioniho panování hledali fanoušci rukopis nebo herní styl marně i po zimní přestávce, u Slavie už jisté výsledky Trpišovského práce vidět jsou.

Byť je nespíš přesnější spíš slovo zárodky. Slavia napadá soupeře podstatně častěji a výše než pod Šilhavým. Poměrně zřetelná je i zvýšená agresivita, což byl také rys společný pro předchozí Trpišovského týmy, ať už to byl Liberec nebo Žižkov.

Nicméně práce je v Edenu před trenérským štábem pořád víc než dost. Vedení a koneckonců i fanoušky stejně ve finále zajímají především výsledky. Sympatickými vyjádřeními typu „beru to na sebe, netrefil jsem se do sestavy“, se nedá jejich absence dohánět donekonečna. To ostatně nakonec poznal i mistr slova Stramaccioni.

Zkrátka Trpišovskému to se Slavií pořád může vyjít, odpověď dá až čas. Zcela paradoxně pak ale musí vyznít, že kolem Sparty už se přehnal a Slavii dýchá na záda Jablonec, který z lavičky řídí Petr Rada. Ten tolikrát vysmívaný Petr Rada, který neuspěl (byť za jiných podmínek) ve Slavii a dostatečně spokojení na to, aby mu prodloužili smlouvu s ním nebyli ani v závěru minulé sezóny na Letné.

Ale i v případě „štiky ze severu“, která na jaře neztratila ani bod a útočí na Evropu z poháru i ligy platí, že po šesti kolech je ještě na hodnocení pořád příliš brzo.

Vítejte v našem blogu, abyste dostali další novinky o fotbalové dresy sady.